Portský (čtrnácti)deník

Ostatní části: 1, 2, 3, 4, 6

So 25. 4. až Ne 3. 5. 2009: Pršelo-li, tak už jen malinko; a bylo teplo

Mercadinho dos Clérigos neboli Kněžský tržík
Koná se prý každou poslední sobotu v měsíci a s klérem má společné pouze jméno. Ve skutečnosti to byl aspoň tentokrát – trh určený zejména ženám, neboť výběr šperků a doplňků ruční výroby byl nepřeberný. Hotová přehlídka lidské fantazie. Navíc trhovci nezaháleli, tudíž několik dílek vzniklo přímo na místě. O občerstvení se postaraly (nejen) členky portského folklórního kroužku působícího při střední škole Dona Infanta Henriquese.
A našla jsem, co jsem hledala: něktré stánky zdobily rudé karafiáty,
známka toho, že i v Portu si lidé připomínají výročí revoluce.

25 de Abril sempre, fascismo nunca mais
na náměstí AliadosV Domě hudby (Casa da Música) byla v posledních dnech na programu koncertní řada věnovaná revolučním písním a revoluční hudbě. Jak by ne, když se Portugalsko letos dožívá 35. výročí Karafiátové revolce, která ukončila bez mála padesátiletou fašistickou diktaturu v zemi. Ovšem vojáci vyšli do ulic v Lisabonu a tak v Portu nijak velkolepé oslavy neproběhly. Kromě zmíněné koncertní řady a nevelkého průvodu na Václaváku zakončeného koncertem kubánské hudby se nic zvláštního nekonalo.  Ale tak už to holt bývá, když není zle, je dobře, tak proč se hnát do ulic. Květinářkám myslím dost karafiátů zbylo.


Že by mladá komunistka?

A jelo se na jih, na samý jih (30. 4. až 3. 5.)
Od Doura se do Algarve nedá jet přímo. V cestě je Lisabon 
– povinná zastávka turistů. Navíc, co si budeme povídat, na pětisetkilometrové trati je každá zastávka vítaná. Další nás čekala v Porto Côvo. Pak jsme na dva dny zakotvili v nechutně přeturistované Albufeiře obklopené krásnými skalami i plážemi, načež jsme se přes Évoru vrátili na sever. Ale po pořádku.

Belém 
– kousek Lisabonu
V Belému jsme měli v programu návštěvu dvou pamětihodností, ale nejvíc zústane v každém zapsaný pastel de Belém. Kdo ho okusí, už si nekoupí jiný podobný, leda zase ten pravý v belémské cukrárně...
Nuže, co jsme navštívili.
Jeronymitský klášter:
Snad nejvíce z celého kláštera se mi líbil ambit. Ozářený sluncem, svítící novotou. Poetovi Pessoovi postavili památný sloup právě v přízemí ambitu a verše jeho heteronymů se tak mohou těšit laskání slunečních paprsků. Jaká to výsada pro člověka, který značnou část svého života strávil v kanclu. To Camões takové štěstí neměl. K němu sice přišel s kytkou při své nedávné návštěvě Portugalska i angolský prezident, ale... katafalk je v chrámu, tudíž Camões si moc slunka posmrtně neužije. A co teprve chudák Vasco da Gama, ten přece byl zvyklý trávit čas na luftu! Teď nicméně dělá společnost Camõesovi. Krom těchto tří jsme v klášteře natrefili ještě na jméno Alexandra Herculana, ale o něm až někdy přístě. Nebo víte co? Zajděte do knihovny a vypůjčte si knížku Černý biskup a jiné příběhy. Je útoučká a jistě se bude líbit.
Belémskou věž:
Dříve byla součástí opevnění bránícího říční vstup do města. Na protějším břehu měla společnici a děla umístěná na obou měla dostatečný dostřel na to, aby nepřítel neškodil. Dnes přitahuje turisty, kteří se tlačí na uzounkém točitém schodišti ne snaze vystoupat až na vrchol. V mezipatrech se zájemci mohou dočíst o dějinách stavby věže a jejím využití. Sály napovídají, že se v nich nejspše i hodovalo. A kdo dosti pozorný, natrefí i na nosorožce a může si ho vyfotit...
            Jediný pravý zdroj belémských košíčků (portugalsky: pasteis de Belém):
Po celém Portugalsku můžete ochutnat tzv. pasteis de nata, které jsou složením značně podobné již zmíněné belémské dobrotě. Kdo však jedinkráte ochutnal pastel de Belém, nebude již mít na obyčejné smetanové košíčky ani pomyšlení.

Porto Côvo
pokračování příště (asi za dlouho)...

Albufeira


Évora

Fotky z výletu na jih jsou na Rajčeti (ve čtyřech složkách): http://ezeli.rajce.net