Portský (čtrnácti)deník

Ostatní části: 1, 2, 3, 5

So 4. 4. až So 19. 4. 2009: Další výlet a Velikonoce

U nás se říká duben  ještě tam budem, v Portu platí duben  s deštníkem pujdem.

Aveiro
Naštěstí ten deštník není třeba mít otevřený permanentně a v Aveiru jsme ho nepotřebovali celý den, přestože ráno cosi hrozilo. Ještě že tak, protože to jsme ho myslím neměl s sebou nikdo.
Plán výpravy byl jasný už od začátku: prohlédnout městečko, navštívit muzeum, ochutnat ovos moles  zdejší specialitu  a případně se podívat i na saliny, tedy do míst, kde se z mořské vody těží sůl.

Cestou po hlavní z nádraží do centra jsme už měli možnost nahlížet do výloh cukráren a kaváren a hádali jsme, co ze všech těch dobrot by mohla být ta ovos moles (měkká vejce, pozn. překl.). Oči až přecházely z těch laskomin, co na nás mrkaly přes sklo. Pokud má někdo rád sladké a chce zhubnout, do Portugalska by rozhodně neměl jezdit a pokud, tak leda s pevnou vůlí či prázdnou šrajtoflí.
Centrum Aveira připomíná – spíš než portugalské, o nichž se zmiňoval průvodce – portugalskou Litovel, s tím rozdílem, že kanály vedoucí přes město jsou širší a na vodě se pohupují lodičky s pestrobarevně malovanými příděmi. Turistická kancelář sídlí v domě s novotou zářící secesní fasádou a uvnitř je k mání mapa, stejně jako prospekty s obrázky zer typiš a vůbec s podněty pro ty, kdo by se tu zdržel déle. To nebyl náš případ, pročež jsme se spokojili se zjištěním, že by tu měli být dudáci. Brazilky-Manezinhky se na ně zvlášť těšily, protože naživo viděly leda dudačku v Braze u katedrály. A šli jsme do muzea.

Vpustili nás zdarma ne proto, že mysleli, že jsme všici z Brazílie, nýbrž proto, že prý muzeum není ještě zcela zařízené. Mně to, co jsme viděli, úplně stačilo, byla jsem nadšená. V přízemí prostory bývalého kláštera s kaplí kol dokola plnou zlacené řezby, ambit lemovaný dalšími kapličkami, refektářem, umývárnou... a vše s popisky, aby návštěvník věděl, nač hledí. Dokonce desky stolů v refektáři byly nejspíš původní i s vyrytými čísly, podle kterých sestry poznaly, kde je jejich plac. A jídlo se roznášelo od nejchudších po zámožnější, asi aby už a zemi platilo, že poslední budou první a tak. V patře už byly poslední dvě kaple a galerie plná starobylých maleb a sošek. V jedné z kaplí skonala, zmožena jsouc, tuberkulózou princezna Joana, zobrazovaná se třemi korunami, neb odmítla tři urozené ženichy a zvolila si místo sňatku úděl řeholnice. Jedna z rytin v galerii ji zachycuje princeznu než byla svatá a na téže v pozdějším tisku rytec doplnit ke krku upnutý límeček... Taky tam mají kojící Marii, údajně jeden z mála takových obrazů, který se zachoval do dnešních dob. Většina ostatních prý byla buď zničena nebo přemalována, aby nepohoršovala 
puritány. Parádní na celé galerii je, že obrazy jsou často doplněné cedulkami nejen s klasickým kdo co jak namaloval, ale taky s historickým kontextem. Parabens!

Dudáckou skupinu jsme cestou přes centrum potkali jen jednu, děvčata i kluky, pak už jsme mířili k salinám. Našly jsme je, i hromádku soli 
– z loňska? – chráněnou plachtou před počasím. Jenže v březnu ani v dubnu, jak lze soudit z výše zmíněného rčení – se sůl těžit nedá kvůli nízkému odparu. Spokojili jsme se v prohlídkou prázdných slanisek a vrátili jsme se do města. A ochutnali sladkost. Nejlepší asi bude v podobě minibarelu z povrchem z hostiového těsta. V této podobě totiž ochutnavač může odhalit chuť pochutiny. V pečivu zanikne.


V Portu
Byla jednou jedna stařenka. Cosi potřebovala koupit, inu vypravila se do obchodu. Přijde tam, dveře zavřené. Čeká, čeká, čeká, čeká. Tu jde kolem mladá a čte: 
„Pro nemoc zavřeno. A stařenka už nečekala.


Čt 9. 4.: Missa da Ceia do Senhor (večeře Páně)
Na Zelený čtvrtek, který se tu myslím nejmenuje nijak, jsme šly s Cris za kulturou do katedrály, neboli do Sé. Pršelo, jak jinak. Než se začalo naostro, bylo třeba zopakovat refrény, přece jen ne každá píseň se zpívá celý rok. A začala bohoslužba. A byla dlouhá? A byla zpěvná. A myly se při ní nohy. Dvanácti vybraným, jako Jesus myl nohy apoštolům. Jen Kristus neměl pro každého apoštola připravený čistý ručník. Ale stejnak, v té zimě bych se nezula ani náhodou.
A po bohoslužbě jsem Cris doprovodila domů a to už jsem se dověděla, že se podařilo sestře vyjednat františkánské ubytování i pro mě. Jupí!

Pá 10. 4.: Procissão do Enterro do Senhor v Braze
O sestrách františkánkách a jejich srdečném přijetí psát nebudu, budete-li chtít, raděj vám to povím. Do Bragy jsme přijely především za poznáním zdejšího procesování.  A bylo se nač dívat. Kdyby to nebylo procesí u uctění smrti Spasitele, řekla bych dlouhé jak týden před výplatou, ale to se nehodí. V zástupu šli záchranáři, skauti, hasiči s parádními sekyrkami, ženy v převlecích za Sedmibolestné, plačky (nevím, jestli tam byly, ale mohly by, ne?), malí římští vojáčci a mnohem více vpředu v kápích zahalení ve třinácti stupních bosí(!) farricocos a o něco více vzadu byl nesen na nosítkách kříž a Panna Marie a mrtvý Kristus. A pak šli další. A předtím šli další. A káplo jen párkrát, takže Cris měla možnost nafotit spoustu krásných snímků.

Druhý den jsme se podívali do centra znovu. V noci vypadalo ještě pěknější než ve dne, ale i teď bylo nač hledět. Podívejte na tu záplavu krásných dortů:

dorty v Braze

A krom dortů v cukrárnách tu byl i trh vším možným starším zbožím: od zlata přes talíře po knihy a jiný neřád.

So 18. 4.: den souběžných vernisáží výstav v galeriích v Bombardě (tedy v ulici Miguela Bombardy)
Neměla jsem potuchy, že přestože i po začátku vernisáží pršelo, zúčastní se tolik lidí. Místňáci as přišli už před časem výstavám na chuť. A to doslova, jelikož se tu 
– jak už to k vernisážím patří – podává k pití od šampaňského s jahodami po kávu. Rodiče přicházejí s dětmi, dospělí s jinými dospělými a mezi nimi se vynoří oživovatelé prostředí, v moderní hantýrce nazývaní performeři.
Mně ku podivu i k nepodivu nejvíc zaujala výstava mého krajana Jakuba Nepraše, kterého jsem nikdy neviděla, ale přesto ho znám
– z Laterny magiky. To, co představil v Portu bylo na pohled snad ještě zajímavější, ale ani na Laternu nezapomněl, přestože jméno divadla se nikde neobjevilo: promítalo se i na sklo a tanečníci mrskali nožkami o sto šest. Byla jsem ráda, že se můžu k autorovi přihlásit jako ke svému krajanovi.

Pá 19. 4.: Festa de S. Telmo – poříční procesí a folklorní festival
Na Kamenném nábřeží (Cais das Pedras) se toho rána sešel celý zástup lidu. Bodejť by ne, když se obloha smála a za chvíli mělo z Afurady vyplout loďstvo se svatým. Plavbu odstartoval výstřel z děla na naší (pravé) straně řeky. Lodě nejely proti proudu na lidský pohon, na něco takového nebyly stavěné, čímž pádem jsem jim rychlým krokem nestačila. Nevadilo. Po vylodění trvalo ještě notnou chvíli, než se procesí
zformovalo natolik, aby mohlo vyrazit na pěší část cesty, ke kostelu v Massarelos.
Jak už to tady na severu bývá, první šli skauti, za nimi zbytek: folklórní soubory, mažoretky, další skauti a mezi hodnostáři svatý Telmo na podnose plném květů neseném námořníky – však je to jejich patron. Nesli ho, nesli, až došli ke kostelu Corpo Santo de Massarelos, kde příchozím prostřeli květinový koberec zakončený lodní kompozicí s kvítky tří barev odpovídajících barvám tří svící v ruce světce. A sloužila se mše.

Po mši, obědě a odpočinku začal folklórní festival s vystoupeními všech čtyř souborů zúčastnivších se procesí. Než se ale dali první do tance, bylo nutné předat čtyři památečné kokardy s pentlemi. Počet těchto trofejí vypovídá o aktivitě toho kterého souboru. Hráli, zpívali, tančili. Chlapci v sukních přidali i nějaký ten přemet přes hradbu z těl svých druhů, prostě paráda. Těším se na další vystoupení.

Na fotkách jsou soubory v tom pořadí, v jakém vystoupili na pódium:

Escola Secundária Infante D. Henrique
(Porto)
Escola Secundária Infante D. Henrique

Pauliteiros de Miranda do Orf
ão Universitário (Porto)
Pauliteiros de Miranda do Orfao Universitário - Porto

Rancho Folclórico da Casa do Povo dos Barqueiros
(Douro)
Casa do Povo dos Barqueiros (Douro)

Rancho Folclórico da Afurada (Vila Nova de Gaia):
Rancho Folclórico da Afurada



Více fotek na Rajčeti: http://ezeli.rajce.net